kalendář jmen Přesný čas



Dřevíč


Název dřevíč

   Lid na Podlesí odvozuje pojmenování někdejšího hradu od dřeva, které prý zpevňovalo jeho mohutné valy. Tedy dřevený hrad. Profesor Profous ale v rozsáhlém místopisném díle, kde vykládá i původ místních jmen, říká, že Dřevíč se odvozuje z osobního jména Dřevík. Tedy Dřevíkův hrad. Vychází asi z etymologické studie Fr. Palackého, kde se říká, že stará osobní jména končící na „k“, se v koncovce mění na „č“. Dřevíč není ojedinělým místním jménem v naší vlasti. Tento název najdeme v Nížboru, existuje ves Větší či Hořejší Dřevíč a Menší či Dolejší Dřevíč u Police nad Metují.
   Opevněná oblast na plochém, zčásti zalesněném, temeni severovýchodního výběžku Džbánu zaujímá asi 11 ha a má tvar protáhlého trojúhelníka. Dvě delší (600m) strany se sbíhají na jihozápadě, zatímco severovýchodní strana je výrazně kratší (200m). V jižním a východním cípu se nacházely brány. Valy z opuky a hlíny dosahují výšky od 3 do 6m. Archeologicky je doloženo osídlení již v pozdní době bronzové a období halštatském. V historické době (10. až 13. století) byla Dřevíč významným českým hradištěm, původně na severozápadním pomezí přemyslovského panství. K bojům o trůn roku 1004 se váže zpráva o dobytí Dřevíče knížetem Oldřichem. Ještě ve 12. století (1175) bylo hradiště střediskem správy přilehlého Dřevíčského kraje. Později hradiště opuštěno a osídlení přetrvalo jen v podobě dvora stejného jména ve východním sousedství. Na návrší v areálu hradiště stojí pozdně barokní kostelík sv. Václava, pravděpodobně v místech starší svatyně.


Pověsti o Dřevíči

   Jak zanikl hrad Dřevíč Připomíná příběh z Hájkovy kroniky. Jde ovšem jen o jednu pověst z těch, které přičítaly vinu za zkázu českých hradů Žižkovi. Bylo to po vítězství protireformace součástí protihusitské propagandy. Není vyloučeno, že do ní byl Žižka vmontován spolu s husity záměrně do mnohem staršího příběhu. Ve skutečnosti se husité k Dřevíči nedostali, ačkoli i stará pověst z Hřivicka vypráví o husitech na Dřevíči.
   „Za starých časů se Žižka dostal až před hrad Dřevíč. Ale viděl, že by tak pevný hrad jen tak nedobyl. A tak se schoval se svými vojáky v lese a čekal. Každý den ráno vyháněl z hradu ovčák ovce skrze železnou bránu – ještě dnes se tam říká U železné brány – na pastvu. Žižka si na ovčáka počíhal, teda jeho vojáci, a když ho k němu přivedli, tak mu slíbil, že mu dá, co bude jen chtít, jestliže mu otevře bránu do hradu. Ovčák řekl, že by za to musel dostat tolik zlata, aby ho měl až do smrti dost. Žižka na to přikývnul a pasák hnal ovce na pastvu dál. Když se ale v podvečer vracel z pastvy, schválně hnal ovce v dlouhé řadě za sebou, aby brána zůstala na delší čas otevřená. A protože už bylo šero, přikradli se Žižkovi vojáci až docela blízko k bráně a pak vpadli do hradu. A celý ho vymlátili a zapálili.
    Toho ovčáka si pak dal Žižka přivézt k sobě, že mu dá odměnu. Milý ovčák byl lakotou celý bez sebe, už se viděl, jak počítá celý přehoušle zlaťáků. Ale Žižka, když ho přivedli, dal ho svázat, poručil roztopit v kotlíku zlato a nalít ho zrádci do krku lžící. Přitom mu řekl, že teď bude mít zlata opravdu až do smrti dost. On totiž zrádce nenáviděl a tak se ovčákovi takhle odvděčil.
    A od té doby je Dřevíč zpustlý. Ještě před lety se tam nacházely spálené kmeny, jak byl Dřevíč šancama ohražený. A za kostelikem byla ve stráni díra a skze tu se dalo jít až pod kostelik. Jenže tam byl špatnej luft a louč i lucerna v tom špatném luftu zhasínaly. A taky se řikalo, že chodba vedla tam odtud až do Vinařic pod kostel.“

   Dřevíčský ostroh (465m.n.m) vyčnívá do podleského údolí jako příď mohutné lodi. A touto lodí také po celá tisíciletí byl, aby vždy, kdykoli se valily vlny nepřátel, přijímal na svou palubu ohrožované a dával jim možnost ubránit se a přežít. V nejstarších dějinách naší země hrál Dřevíč nesporně významnou úlohu, která však, zdá se, je až dosud zejména archeologií nedoceněna.
   Při polních pracích a jiných příležitostech bylo z nevědomosti zničeno množství vzácných památek, pohřebišť, keramiky, zbraní, nářadí, zbytky staveb či dávných opevnění. Největší odpovědnost za tyto a ještě další škody měla tehdy správa schwarzenberského velkostatku pod Dřevíčem a její nadřízené instance. Nejen, že pracující nebyli poučeni na jakém starobylém terénu a co je třeba v něm šetřit, sbírat, odevzdávat do muzejních pokladnic, ale sama se dopustila řady barbarských činů. Byl zničen vrchol celých valů, aby se tam zřídila cesta a ořechový sad. Bez jakýchkoli opatření se začalo na hradištní ploše s hlubokou orbou parními pluhy a rozsáhlá popelnicová pole byla rozdrcena ve změť střepů.

Zdroj: SÁBL,Václav Daliborovy Kozojedy a hrad Dřevíč, vydalo Vlastivědné muzeum Novostrašecka v Novém Strašecí 1973


Foto: www.panoramio.com






Miniaplikace


Nacházíte se na obecních stránkách Obce Smilovice. Pošlete Vaší zprávu na obecní úřad ve Smilovicích.

Napsat zprávu >>>